ŽIVOT V KOSTA RICE
Přátelé , a zde budu psát své poznatky dojmy a názory na zdejší život . Předesílám že to jsou mé poznatky, dojmy a můj postoj .
Mé začátky zde v tomto nádherném ráji nebyli zrovna jednoduché , ale to asi pro nikoho kdo opouští svůj zaběhnutý život , život kde vše zná , ví co a kde a jak řešit, zná zvyky svého kraje a hlavně rozumí řeči svého kmene . Tedy když jsem přišel a měl pouze batoh na zádech , uměl jsem španělsky pouze pozdravit a poděkovat střetl jsem se úplně s jiným světem, jinou kulturou a jinými zvyky , některé zvyklosti zejména v rodinném životě jsou pro mě těžko pochopitelné i dnes.
V každém případě můj první dojem když jsem navštívil město a to konkrétně Turrialbu , byl takový že vše bylo daleko za mou představou , jiné domy, jiný provoz , jiné ulice , jiné obchody , jako Evropan ovlivněn nesmyslnými příkazy, zákazy a nařízeními jsem se divil jak zde vše dlouhé roky funguje a co víc funguje to bez problémů. Ale konkrétně těmto aspektům se budu věnovat samostatně v dalším článku .
V každém případě mě překvapili reakce Kostaričanů, šel jsem po ulici neznámého města , koukal jsem , fotil a všichni se usmívali , většina lidi aniž by mě znala zdravila , spousta lidi se mě ptalo jak se mám a se svým tradičním pozdravem PURA VIDA se se mnou loučili , bylo a stále je to pro mě velice milé . Ano je pravdou že dnes kdy jsem ženatý , mám za ženu místní čokoládovou krásku mě i TICO(označení pro místní obyvatele ) přijali mezi sebe , berou mě jako místního z čehož mám i přes svou bílou barvu a blond vlasy upřímnou radost . Ale pravdou zůstává že to bude i postojem který jsem zaujal k místním , ke stylu života , který jsem beze zbytku přijal za svůj. Od prvních dnů co jsem byl na Kostarice jsem se místních lidí nestranil i přes svou neznalost jazyka jsem se snažil mluvit , komunikovat španělsky a když se Kostaričané dozvěděli že nejsem Američan ale Čech jejich vstřícnost , pomoc se zvětšila , mezi námi, místní obyvatelé nemají Američany v oblibě , jelikož Američan v drtivé většině případů znamená problém a místní nemají rádi problémy , stres … Prostě PURA VIDA. Další věc na kterou jsem si zvykal asi nejdéle je dochvilnost , celý život když jsem řekl že někde budu v daný čas , udělal jsem vše proto aby to tak bylo a vždy jsem byl na místě nejednou i hodinu předem , ale zde to nefunguje , nikdo není dochvilný , nikdo to po nikom nevyžaduje . Takže když jsme se doma například dohodli že pojedeme k moři a budeme vyjíždět ráno v pět , tak já jsem již ve tři čtvrtě měl naložené auto , seděl jsem za volantem a čekal jsem že každou chvilku přijde žena a dcery a pojedeme . K mému údivu když v pět nikdo neseděl v autě a já se šel podívat do domu co se děje a při zjištění že je čtvrt na šest a holky se musejí vykoupat , učesat a to samé musí udělat i má žena jsem kvetl . No trvalo to než jsem si zvykl , a dnes už vím a dělám to tak , jsem připravený sedím před domem kouřím a koukám na videa a to vše v naprostém klidu , prostě tak je to zde zvykem ….Také si musíte zvyknout na jejich všudypřítomnou odpověď , maňána , la maňána . Prostě když to nebude dnes , bude to zítra a když to nebude zítra tak to bude pozítří , ale hlavně klid . Další zážitek pro nás Evropany těžko pochopitelný, v supermarketu v řadě pokladen fungují dvě a u nich dlouhé fronty a přeplněné košíky , zde se totiž nakupuje ve velkém a mnohdy na celý měsíc . Při prvním takovém setkání u pokladen jsem čekal a tajně tipoval, který se zákazníků začne první vykřikovat aby se otevřela další pokladna , ale nestalo se to ….Zákazníci ve frontě se na sebe usmívají , povídají si spolu , nebo vyřizují telefonní hovory , ale nikdo není nervozní , nikdo se nerozčiluje , nikdo nespěchá . Když se kouknu zpětně na sebe v této situaci v Česku , musím se přiznat byl jsem nervozní , měl jsem řeči , připomínky .Ale také musím přiznat že jsem byl ovlivněn davem , takové reakce byli normální .Zde to normální není a já se s tím dobře zžil , navíc dnes už mám i v supermarketu své známe prodavače, ochranku takže vždy prohodíme pár vět a vše je v pořádku .
Před pár dny jsem od jednoho svého klienta dostal otázku . Jak se na mém zdraví podepsal život zde ? Popravdě řečeno život zde po stránce zdravotní má na mě blahodárný vliv, ale opět když se nad tím zamyslím je to tím že jsem přijal vše za své , jak jsem říkal vše beru tak jak to je . Takže s tímto vědomím jsem se zklidnil , nespěchám , protože jestli to bude teď nebo za pár hodin je jedno , přestal jsem v noci chrápat , to bude asi vzduchem i když je zde stále teplo je zde také skoro 100% vlhkost vzduchu , nemám problémy usnout , sotva se dotknu postele tak spím . V neposlední řadě slaná mořská voda , měl jsem jeden problém a to ten že jsem jeden čas sloužil jako spižírna pro moskyty , nohy jsem měl samou ránu , kterou jsem si úspěšně ještě rozškrábal , ale po pár návštěvách Karibiku se jizvy zhojili . Takže ano za předpokladu že poplujete s proudem a nebudete se snažit plavat proti , Váš zdravotní, psychický stav se jistě zlepší . Celé toto bude také podrženo tím že celý rok , každý den se v šest stmívá a ráno v šest rozednívá , to se nemění stejně jako letní a zimní čas . Pro místní je to těžko pochopitelné proč si měníme čas , když ten běží stále stejně . Musím říct že tento rytmus je úžasný , prostě 12 hodin světlo a 12 hodin tma . A nesmím opomenout na stále teplo , já žiji v provincii Cartágo kousek od města Turrialba , tedy v horských podmínkách . Teploty jsou zde do 30 stupňů , vlhkost jak jsem psal , v období dešťů teplota klesne na 25 stupňů, takže i když zmoknete po dešti jste za pár minut opět suchý . Noční teploty se pohybuji v rozmezí 15-20 stupňů , ale to jsou teploty konkrétně u mě , když se usadíte zhruba 25km ode mě v oblasti Santa Cruz , kde je nadmořská výška hned o pár set metrů výše teploty se radikálně mění , jak říká můj kamarád , Cech který zde se svou ženou žije už několik let není vyjímka když je u nich i 6 stupňů.